Jakmile zazní jméno psa, očekáváme okamžitou reakci, pokud je pes v naší blízkosti (v okruhu 1,5 metru). Chceme, aby na nás přenesl pozornost = podívá se na nás.
Pokud je pejsek od nás vzdálený a zazní jeho jméno, musí pes okamžitě, co nejrychleji a nejpřímější trasou přiběhnout za námi. Zde nestačí to, že se pejsek z dálky na nás pouze podívá a zůstane stát. Tento cvik tedy učí psa přenášet pozornost z jakéhokoliv objektu a situace na nás, učí ho sebekontrole a je základem pro odvolání psa od čehokoliv a kohokoliv.
Nestačí jen to, že se pejsek po oslovení jménem z dálky na nás pouze podívá a zůstane stát. Pes musí okamžitě, co nejrychleji a nejpřímější trasou přiběhnout za námi.
Jak již bylo zmíněno, jedná se o povel, podobně jako například „sedni“. Proto jméno psa použijeme pouze v situacích, kdy po něm skutečně chceme pozornost (podívání se, přiběhnutí). Jméno psa zásadně nepoužíváme jako kárání či okřiknutí (volíme jiná slova jako například „fuj“, „nesmíš“, „běž“ apod.).
Povel = jméno psa řekneme jednou, maximálně dvakrát, poté už neopakujeme a psovi musíme pomoct jinak (navedením na pamlsek/hračku, odvedením dál od zajímavého objektu, aby se mohl lépe soustředit a povel dokončit). Chceme vytvořit pozitivní vazbu mezi jménem a tím, že se u nás stane něco lákavého (dostane odměny), tuto vazbu se snažíme neustále posilovat, pes tedy vždy musí cvik dokončit a zareagovat, jinak vazbu oslabujeme a povel (jméno) se stává prázdným slovem.
Trénink reakce na jméno je vhodné cvičit po krátkých intervalech vícekrát za den. Začínáme v nenáročném a psovi známém prostředí (doma v pokoji, na zahradě), jakmile máme úspěšnost 90-100 %, přesouváme se postupně do jiných a náročnějších prostředí a vytváříme takzvanou generalizaci povelu – povel se musí splnit všude.
.jpg)
Jakmile zazní jméno psa, očekáváme okamžitou reakci, pokud je pes v naší blízkosti (v okruhu 1,5 metru). Chceme, aby na nás přenesl pozornost = podívá se na nás.
Pokud je pejsek od nás vzdálený a zazní jeho jméno, musí pes okamžitě, co nejrychleji a nejpřímější trasou přiběhnout za námi. Zde nestačí to, že se pejsek z dálky na nás pouze podívá a zůstane stát. Tento cvik tedy učí psa přenášet pozornost z jakéhokoliv objektu a situace na nás, učí ho sebekontrole a je základem pro odvolání psa od čehokoliv a kohokoliv.
Nestačí jen to, že se pejsek po oslovení jménem z dálky na nás pouze podívá a zůstane stát. Pes musí okamžitě, co nejrychleji a nejpřímější trasou přiběhnout za námi.
Jak již bylo zmíněno, jedná se o povel, podobně jako například „sedni“. Proto jméno psa použijeme pouze v situacích, kdy po něm skutečně chceme pozornost (podívání se, přiběhnutí). Jméno psa zásadně nepoužíváme jako kárání či okřiknutí (volíme jiná slova jako například „fuj“, „nesmíš“, „běž“ apod.).
Povel = jméno psa řekneme jednou, maximálně dvakrát, poté už neopakujeme a psovi musíme pomoct jinak (navedením na pamlsek/hračku, odvedením dál od zajímavého objektu, aby se mohl lépe soustředit a povel dokončit). Chceme vytvořit pozitivní vazbu mezi jménem a tím, že se u nás stane něco lákavého (dostane odměny), tuto vazbu se snažíme neustále posilovat, pes tedy vždy musí cvik dokončit a zareagovat, jinak vazbu oslabujeme a povel (jméno) se stává prázdným slovem.
Trénink reakce na jméno je vhodné cvičit po krátkých intervalech vícekrát za den. Začínáme v nenáročném a psovi známém prostředí (doma v pokoji, na zahradě), jakmile máme úspěšnost 90-100 %, přesouváme se postupně do jiných a náročnějších prostředí a vytváříme takzvanou generalizaci povelu – povel se musí splnit všude.
.png)
