Panleukopenie

Infekční panleukopenie koček, známá jako „kočičí mor“, je extrémně nakažlivé onemocnění způsobené parvovirem. Onemocnění postihuje kočky všech věkových skupin, ale nejvíce ohrožené jsou nejmladší kategorie. Virus se do organismu dostává pozřením nebo vdechnutím a napadá rychle se dělící buňky, což vede k různým formám onemocnění, od akutních po chronické nervové projevy. Diagnostika zahrnuje klinické příznaky a vyšetření krve, terapie je výhradně podpůrná. Prevencí je pravidelné očkování, které je účinnou obranou proti onemocnění.

Hypertyreóza koček

Hypertyreóza koček je běžné hormonální onemocnění starších koček způsobené nadprodukcí hormonů štítnou žlázou. Může vést k různým zdravotním komplikacím, včetně sekundární hypertenze a poškození srdce. Diagnóza se stanovuje na základě zvýšené hladiny hormonu tyroxinu v krvi a může být potvrzena dalšími testy. Léčba zahrnuje dlouhodobé podávání léků, chirurgické odstranění nádoru, terapii radioaktivním jódem nebo speciální dietu. S konzistentní terapií a pravidelnými kontrolami mají kočky s hypertyreózou výbornou prognózu na zlepšení zdravotního stavu.

Kočičí idiopatická cystitida (FIC)

Kočičí idiopatická cystitida (FIC) je časté onemocnění dolních močových cest u koček, které se vyznačuje zánětem močového měchýře bez jasné příčiny. Příznaky zahrnují časté a bolestivé močení, případně s krví. Diagnostika vyžaduje vyloučení jiných možných příčin. Léčba se soustředí na snížení stresu pro kočku, zlepšení jejího prostředí, speciální dietu a podpůrnou léčbu. Antibiotika nejsou obvykle indikována. Prognóza je dobrá s tím, že onemocnění má tendenci se opakovat, ale správné opatření může snížit riziko recidivy.

Felinní infekční peritonitida (FIP)

Hyperadrenokorticismus, známý jako Cushingův syndrom, je onemocnění charakterizované nadměrnou produkcí kortizolu nadledvinami, které postihuje převážně starší psy. Příčinou mohou být nádory hypofýzy nebo nadledvin, případně dlouhodobé užívání glukokortikoidů. Onemocnění se projevuje zvýšeným pitím a močením, zvětšením břicha, kožními změnami, zrychleným dýcháním, atrofií svalstva a slabostí. Diagnóza se stanovuje na základě klinických příznaků, LDDT nebo ACTH stimulačního testu a sonografického vyšetření nadledvin. Léčba zahrnuje chirurgický zákrok nebo medikamentózní léčbu Vetorylem. Pravidelné kontroly jsou nezbytné pro monitorování stavu a úpravu léčby.

Postinjekční sarkom u koček

Postinjekční sarkom u koček je závažné onemocnění, které se může vyvinout v místě podání injekcí, včetně vakcín. Přesná příčina vzniku není zcela jasná, ale zdá se, že u geneticky vnímavých jedinců mohou určité složky injekcí vyvolat zánětlivou reakci, která se může přeměnit v sarkom. Onemocnění se obvykle projevuje pevnými hrudkami pod kůží, které se nevyvíjejí dříve než tři měsíce po očkování nebo aplikaci léčiva. Diagnostika vyžaduje cytologii, biopsii a histologické vyšetření, doplněné o zobrazovací metody. Léčba zahrnuje chirurgické odstranění nádoru, v případě nutnosti amputaci postižených končetin a může být doplněna o radiační terapii, imunoterapii nebo chemoterapii. Prevence zahrnuje použití neadjuvantních vakcín a opatření při podávání injekcí.

Virová leukemie koček (FeLV)

Tritrichomonas foetus je jednobuňkový parazitní organismus, který způsobuje chronické průjmy u koček, zejména u mladých a koťat. Infekce se přenáší orofekálním přenosem, a některá plemena koček jsou na onemocnění náchylnější než jiná. Onemocnění se projevuje dlouhotrvajícím průjmem, který může být zapáchající a obsahovat hlen nebo krev. Diagnostika vyžaduje vyšetření trusu a PCR test. Léčba je komplikovaná odolností parazita vůči tradičním lékům, přičemž ronidazol má nejlepší efekt, ale jeho použití je omezené. Správná dieta a podpora imunitního systému mohou pomoci zlepšit příznaky. Prognóza onemocnění je obecně dobrá, i když léčba může být dlouhodobá.

Kočičí resorpční léze (FRL)

Kočičí resorpční léze (FRL) jsou jedním z nejčastějších onemocnění u koček, které způsobují postupné poškození zubů a vedou k bolestivým stavům. Příčina vzniku FRL není plně známá, ale až 60 % koček do 6 let věku může mít resorpční léze. Onemocnění je bolestivé a může se projevit změnou v příjmu potravy a aktivitě kočky. Diagnostika vyžaduje důkladné stomatologické a rentgenologické vyšetření. Léčba obvykle spočívá v extrakci postižených zubů, jelikož FRL nereagují na záchovná opatření. Pravidelná stomatologická péče je klíčová pro zlepšení kvality života kočky a prevenci dalších resorpčních lézí.

Chronické onemocnění ledvin

Chronické onemocnění ledvin je stav postihující ledviny, který vede k jejich postupnému poškození a selhání. Může vzniknout z mnoha příčin, včetně akutního poškození, působení toxinů, dehydratace, infekcí, nebo jako důsledek jiných onemocnění. Onemocnění se často projevuje skrytě a je odhaleno až v pokročilých stadiích, kdy je poškozeno významné množství ledvinové tkáně. Diagnostika zahrnuje kombinaci anamnézy, klinického vyšetření a laboratorních testů, včetně moderního SDMA testu pro časnou detekci. Léčba se zaměřuje na zmírnění příznaků a zpomalení postupu onemocnění pomocí speciální diety, léčiv a v případě potřeby infuzní terapie. Pravidelné kontrolní vyšetření je klíčové pro monitorování stavu a úpravu terapie. Prognóza závisí na stadiu onemocnění při diagnóze a odpovědi na léčbu.

Chlamydióza koček

Chlamydióza koček je infekční onemocnění způsobené bakterií Chlamydophila felis, které se projevuje především zánětem spojivek a v menší míře může ovlivňovat i dýchací systém a reprodukční funkce. Onemocnění je vysoce nakažlivé a postihuje zejména mladé kočky do devíti měsíců věku. Přenos probíhá přímým kontaktem s nakaženými kočkami, často prostřednictvím výtoků z očí. Diagnostika zahrnuje anamnézu, klinické vyšetření a potvrzení přítomnosti patogenu PCR testem. Léčba spočívá v podávání celkových antibiotik, přičemž se doporučuje minimálně čtyřtýdenní kur. Prevence spočívá v očkování a dodržování hygienických opatření. Všeobecně má onemocnění dobrou prognózu po vhodné antibiotické léčbě.

Tritrichomonas foetus u koček

Tritrichomonas foetus je jednobuňkový parazit vyvolávající chronické průjmy u koček, zejména u mladých jedinců do 12 měsíců věku. Infekce se přenáší orofekálním způsobem, přičemž některá plemena mohou být více náchylná k onemocnění. Diagnostika zahrnuje vyšetření trusu, především PCR testem. Léčba je komplikovaná kvůli odolnosti parazita vůči běžným léčivům, přičemž ronidazol má nejlepší účinnost, ale vyžaduje speciální povolení pro použití. Prognóza je obecně dobrá, i když průjem může přetrvávat dlouhodobě. Přenos na lidi je velmi vzácný, ale může se vyskytnout u osob s oslabenou imunitou. Prevence zahrnuje hygienická opatření a opatrnost při manipulaci s nemocnými kočkami.